Tak starý dubů kmet!
Již kryje korunou vrásky,
z níž stokrát list i květ
již urval věků let;
tak starý dubů kmet –
a v něm tak mladinké hlásky,
tak čarovné nápěvy lásky!
Snem jeho mládí již;
věk jeho temnou je bájí;
kol žádné družky blíž,
sám nese stáří tíž;
snem jeho mládí již,
a v jeho větvoví háji
to zvučí jak v mladosti máji.
Onť nedostižně stár;
kdo sečte obrovy vrásky,
jež vyryl blesků žár?
Ten lesa hosudar,
onť nedostižně stár;
jen v něm ty mladinké hlásky
jsou dávnější o věčnosť lásky.