Zašel den za hory vzňaté,
s nebe prší perličky;
vidíš tamo ruce zlaté,
ježto sejí hvězdičky?
Na nebi bdí mír, na zemi
k snu i bol se ukládá;
nitku lásky světy všemi
zlatá ruka upřádá.
Ticho všude, plno blaha,
tuším ráj ve chvíli té;
slyš – jak zlatá ruka sahá
v duše struny napnuté.