Jak holubice bílá
noc vánoční se níží;
kol paláců a chýží
svou něžnou peruť obestýlá.
A v křídel hebké skrýši
jak mláďata když v davě,
hruď k hrudi, hlavu k hlavě,
se přitulí a sotva dýší:
Tak na své srdce vine
a kojí svými dechy
noc svatá snivé střechy,
ty pyšné a ty v koutku stinné.
A v oken oči všecky,
v báj démantovou zkvetlé
všem vkládá hvězdy světlé
a blažený všem úsměv dětský.
A plachou jiskru štěstí
i lásky hvězdu svatou
všem lidem v duši vzňatou
dnes pokládá i milosť věstí.
Všem jest jak pod křídloma
kol vánočního stromu;
všech touhy letí domů
a všude láska všech jest doma.
Všem skráně hladí letem
dnes velká peruť obra,
tak mateřská i dobrá,
jak jedné rodné chatky dětem.
Všech srdcím žehná jemně!
Ó holubice bílá!
Vznes obrovská tě síla
nad dětmi jedné rodné země!
Ó holubice míru,
ó rozpni lásky křídla
a se hvězdného sídla
vrať v bratrství zas bratřím víru!
Ó dej nám cítit sladce,
jak pod perutí jednou
se dětsky vroucně zvednou
všech srdce k jedné svaté matce!