Že je lstivá jako had,
říkají mi o Haničce,
vždy jak trní na růžičce
hotova prý pobodat.
Jakož černé oči má,
tak prý černá duše její;
bych ji míjel, lidé chtějí,
zlo že nikdy nedřímá.
Radit, ach toť snadno vám!
hadem ovit, v trní chycen,
jedem černých očí vznícen
černé duši propadám.