Šeřivý háji! kdy nade mnou
tiše své myšlénky šumíš,
rci, zda-li znáš také touhu mou,
že o ní housti tak umíš? –
proč náhle zvuky své tlumíš?
Zmlkne-li šumění vzpomínek?
plamen-li touhy zhasíná? –
– nade mnou v moři tvých myšlének
vysoko příboj se vzpíná, –
vzdychá a nezapomíná.