Ó hal ji, vesno, ve svůj hedbáv něžný,
tu zemi nebohou,
kryj květnatým ji zlatohlavem kněžny
a pláštěm bohů, jarní oblohou!
Viň útlou zeleň v černé její kštice
a svaž je věncovím,
ó vymysli jí květů na kytice,
jichž krása snům jen známa májovým.
Syp na ni nebe v paprscích a v rose
a v písních křídlatých!
Vel, aby moře plesu rozlilo se
jí do niv drahých, tebou objatých.
A lahodou svých vánků ponebeskou
plň její hrudi dech;
ó vesno! zdob mi, zlíbej zemi českou,
ó vytoužená, zlatá vesno Čech!