Noc jako stříbro! Její lesk
div nezvoní!
Kam děl se dolin stín a stesk?
Vše zjasnilo se, ztichlo,
kde se vánek vyroní,
jest jak by štěstí dýchlo.
Noc prozářila jezer klín
až do hlubin –
A máš-li v srdci černý stín,
ta noc – ta v záři svojí
jak jasnokřídlý cherubín
hle – po boku ti stojí.
Jsou chvíle – maně přiletí
jak andělé!
Znáš útěšné jich objetí?
Ty pláčeš? Hle – co rosy
se míhá v nivě zachvělé...
Věř, pláče s tebou kdosi!