Kol chmurno a hrozivo, čas pro nás vážný:
kol za každou mátohou nepřítel číhá!
Jen pozor, ať neshasne oheň nám strážný,
jenž v půlnoční temna kol z popelu žíhá.
Ó nedejme uhasnout chrannému žáru,
však srdce mu jediným krbem jest pravým.
Ať v zápase větrů a živelním sváru
vždy nezmožen hoří svým plápolem žhavým!
Nic nemáme v světě než srdce své rázné
a plamen té vůle, té lásky v něm svaté,
a ten-li nám shasne, pak smrtné a zkázné
nás pohltí temno a zničení klaté.
Výš vědomí zaplaň, hloub svědomí žehni,
ať posvátný oheň v nás nezdolně sálá!
V noc hrozivých mátoh, ty plameni, šlehni
jak znamení věčné, jak přísaha stálá.
Jak očisty záslib a spravedlnosti,
jak práva i věrnosti korouhev čestná
jak ohnivý jazyk, jenž zakletí zprostí
řeč pravdy, by mluvila volná i zvěstná.
A strážný ten oheň, jenž v srdcích nám hoří,
ať vzruchem svým horoucím roste a svítí,
ať neshasne v krve ni slz našich moři
a mrazný rej vichrů se marně naň řítí.
My v zástupech družme se Duchem i tělem
k té výhni! Strž mračen ať marně ji hasí.
Vždyť oheň jen odplaší vpád dravých šelem;
žár vlastních jen srdcí nás ochrání, spasí.