Sem z družných krajů, z cizích zemí, sem, kdekoli Vás hostí svět! Ať obejmem se perutěmi a zmužilými náručemi!
Sem, bratři, v okřídlený slet! Sem, k našim srdcím! Sem, kde plane Vám lásky lidu výsluní! Či zdá se, že zde buran vane?
Ne! kdekoli Váš let zde stane, bouř jásotu to zaduní! Bouř radosti Vás v Čechách zdraví, v tom tábořišti Žižkově!
Zde sokol najde vzduch svůj pravý, svůj paprsek, svůj blesk v něm žhavý; zde dýchne co v svém domově. Neb živel Váš – toť Volnosť svatá,
toť Bratrství, toť mužná Česť! A s toho trého vnadou zlata, lži mumrajem ni mečem kata náš lid se nedal k zrádě svést.
Ten lid tak dobrý a tak měkký je v službách Svobody co kov! Zde měla svoje zlaté věky, zde boje železné a reky,
své mučedníky a svůj rov – Své vzkříšení zde Volnosť měla, měj zde svůj povzlet sokolí! Hoj, nad oblaka slunně skvělá
tu vzneste křídla, srdce, čela – tam ať náš slet se vrcholí! Lid jménem Volnosti Vás vítá! A proto, že Vám rozumí,
že stejný cíl jak Vám mu svítá, jen proto buran vzduchem zmítá, když pozdrav náš Vám zašumí! Lid jménem Bratrství k Vám plesá
a proto, že Vás miluje, své srdce s Vaším k výši nesa, aj proto hřímá pod nebesa ta bouře, jíž Vám holduje.
Lid jménem cti Vám ruku tiskne svou pravicí, tou s mozoly; náš rolník, když k Vám okem blýskne, náš dělník, když Vám vstříc si výskne,
jsou všichni v srdcích Sokoly! Lid s duší plnou ideálů, jak pole plné skřivanů, víc slaví Vás, než kdyby chválu
Vám pěl hlas velmožů a králů, an ctí Vás plesem Slovanů! A nemáme v té vlasti celé Vám k pozdravu, Vám k uctění
nic dražšího než dvé to skvělé: než lidu svého srdce vřelé, než lidu svého nadšení! To Vaším jest, to k Vám se vznímá
a s Vámi sdílí jarý vzruch! Jak ruka ruku v lásce třímá, tak z prsou jedna radosť hřímá a z duchů plane jeden duch.
A z dlaně v dlaň jde jiskra mlunná, všech paže tuží v železné, kmet cítí v krvi sílu juna, a nade všemi Volnosť slunná
plá v slibné kráse líbezné. Dnes před ničím se nezachvívá tak jarých bratří svorný voj! Co světa záští? v žert nám splývá!
Co peklo? o tom se jen zpívá! A tancem jen by nám byl boj. Hej, Sokolové, pod křídloma nám v srdcích buší Perun sám!
Lid český planoucíma rtoma Vás vítá, líbá! Zde jste doma! Jste víc než bratry, víc jste nám!
Cookies on Poetry Cove