Jak slična jest ta rodná země má!
Hle na rtech růže, v loktech nebe má
a líce kryté květem sedmikras,
jak letní soumrak oko v stínu řas.
Jak slunko mysl, darem od Sudic,
a písní jako sivých holubic.
Ten její úsměv – ranní červánky,
a její slzy – lesní studánky,
a její tužby – hory ztepilé,
a její láska? – popel v mohyle.