Slavíčku, ach, slavíčku,
sladkozpěvný slavíčku!
Kam se skrýváš, pověz jen,
když se vzbouzí jasný den?
Sladce pěj, ó sladce pěj,
oč tak toužím, zpět mi dej!
Mnohou noc, ach, probděnou
pěješ píseň ozvěnnou;
mnohou noc já s tebou bdím,
pláčem zpěv tvůj provodím.
Sladce pěj, ach, sladce pěj,
oč tak toužím, zpět mi dej!
Ó jak sladce promluvil,
na mou šíji perly vil,
dal mi s prstu zlatý kruh,
když se loučil milý druh!
Sladce pěj, ó sladce pěj,
oč tak toužím, zpět mi dej!
Pravil: Zachovej ten dar,
v němť i naší lásky zdar!
Ale v podzim, ptáčku, věz,
ztratila jsem perly kdes.
Sladce pěj, ó sladce pěj,
oč tak toužím, zpět mi dej!
A když zimní den se tměl,
prsten puklý s ruky sjel:
jaro dechlo v libý sad –
on mě přestal milovat.
Sladce pěj, ó sladce pěj,
oč tak toužím, zpět mi dej!