Co jich tu štěbetá, co jich tu pípá, co hlásků ptačích ze všech stran tu hvízdá! Však nehostí jich širostinná lípa, a nevisí jí v loktech drobná hnízda;
jen hleď, jen přeludu se neoddej: jsou na prodej! Ó nejsou volni ve přírody chrámě, a nevzlétají k nebi na křídélkách;
jsi, milý brachu, v dusném ptačím krámě, a zříš je krčící se na bidélkách; jim zašla veselost a bujný rej, – jsou na prodej!
Klec na kleci se pod strop řadí v patra a z mřížek pne se krčků řádek pestrý; tam žlutý shlíží na modrého bratra a šedý mrká v klícku rudé sestry;
všech los je černý, všichni tuší jej: jsou na prodej! A hlavičkám těm různým ze zobáčků se nechce linouť žádná pravá píseň;
ten pískot mdlý – toť jako šepot ptáčků, a bojácná jej přitlumuje tíseň, jak hrdélka by svíral čaroděj; jsou na prodej!
Křik jatých letců, jenž tu v zmatku hlučí, tě jímá bolestně ba jako studem, až delší poslech rozeznat tě učí jich nářečí, jež chápeš pěvčím pudem, –
slyš, hlásky povídají: „Nezhrdej, – jsme na prodej!“ „Jen oceň nás! Jsou také mezi vámi, ó lidé, myšlénky a duše ptačí,
jež po svých vzletech pochytány v krámy se na bidélka po příhrádkách tlačí, jak velí řád a mrav a obyčej: jsou na prodej!
„Jest ve vás též, co zvete ideály, to, co nám k slunci jásá ze srdéček; ty vám tak volně, hrdě k výši vlály, však jako my – též neunikly léček;
zob všední vábil v dol, i vpadly v něj... jsou na prodej! „Zvuk síly nebeské jim v hrdle vázne, klec pro povzlet i pro píseň je nízká,
jim zbyl jen pípot místo mluvy rázné, však mnohý naučil se lát a vříská, – ten jak náš papouš, nejdráž – rozuměj – jest na prodej!“
Cookies on Poetry Cove