Ptáče.

V háječku světlém přebývá na tisíc blažených ptáčků, nechať se dní neb zatmívá, zvučí tam jásot zpěváčků.

S jitřenkou slechla jsem za rosy kdysi tak vábně je zpívat, že moje srdéčko přálo si s nimi tam na vždy přebývat.

V ňadrech mi divně bušilo blízko i smíchu i pláče, až se mi hravě změnilo v radostné blažené ptáče.

Chtělo mi vyletět za krátko, nežli jsem volnost mu dala, za nožku rychle jsem ptačátko nitkou si přivázala.

Nyní mi létá vesele s ptáčaty v háji a pěje, k spánku si v zeleni ustele, paprskem slunka se hřeje.

Nastane-li však trudný čas, žalosti kdy mě ouží, přitáhnu nitku a ono zas na starém místě slouží.

A kdy mi třeba milovat, přilétá samo rádo! Nelze mu dosti děkovat, že jest tak šťastno a mládo.