Led roztál – slastí zastenala země,
vzdech vděčný jí až do hlubiny hnul,
vždyť přímo s nebe, všemocně a jemně,
zas živý boží dech ji ovanul.
Již obláčky se čistou vláhou pojí
a mladosť vylévají prškami;
otevřte duše své blahému zdroji,
a stanete se opět dítkami!
Stařičký štěp má poupat na tisíce –
i ty zas doufáš? zas se zelenáš?
a kvítky dušičky své vznášejíce
dětinně šepotají: „Otče náš!“