Mezi květy dlela
zlatá včela,
k bílým oblakům se nesly
lesklé hrdličky;
úsměv světlaplný
líbal vlny –
proč ti, děvče, na tvář klesly
teplé slzičky?
„Na mne žádná včela
nevzpomněla,
já jsem mezi hrdličkama
osamotnělá,
láska neosvítí
mého žití, –
proto často, když jsem sama,
pláčí očka má.