Jak pohan věřil svatě,
ó věřím, že jste milené
mých drahých duše blažené,
vy ptáčata, jež perutí
tam v červánkovém zlatě
se hroužíte
a kroužíte
až v nebes jasné klenutí.
Jeť duše v písni vaší,
a váš kdy nápěv jásavý
mě s hůry modra pozdraví,
jak z domova zní váš mi hlas,
jenž to, co nad vše dražší
mi v paměti
vždy posvětí
a v slunný váš mě vznáší jas.
Vy duše, bratří duše,
vy pěvci hájů líbezní,
když hlahol váš mi v srdce zní,
ó poznávám v něm svatou zvěsť,
a v přeradostné tuše
hned víru mám,
že vzlétnu k vám
jak ptáče v jarní ratolesť.