K čemu, vesno, tolik zdoby nosíš
té mé zemi rodné?
K čemu tolik perel na ni rosíš
od soumraku do dne?
Nač jí vroubíš červánkovým zlatem
závojové lemy?
či to strojíš brčálovým šatem
k veselí mou zemi?
Nač jí vineš potůčkové pásky
zlatě v jaré luhy?
jsou to blahé, snubní kroužky lásky?
nač v nich tolik duhy?
Nač těch korun stobarevné hvězdy,
nač ty deště kvítí?
K čemu chvalopěvců vzdušné sjezdy?
co se bude díti?
Nač ty vůně, paprsků těch množství;
nač ten příval krásy?
Jaká slavnosť? bude svátek božství
nebo lidské spásy? –
Není svátku, veselí to není
v české zemi mojí!
Věnčena se chystá k zápasení,
k boji, vždy jen k boji!
Za přílbu si zatkne vše tvé kvítí,
zvedne štít svůj zlatý,
slunce bohem vzňaté na něm svítí,
a ten boj je svatý!