Ty krásné děvče za vodou!
pokud jsme byli malí,
jen z dálky jsme se znali:
já býval zde, ty za vodou.
Tys krývala se pod olší,
já do potoka zíral –
široko se rozvíral
před zrakem mým tam pod olší.
Když’s ale dívko vyrostla
a krásnější se stala,
již jsi se neskrývala,
tys výš než olše vyrostla.
Však trvalo to mnoho let,
než jsme si v oči zřeli,
než jsme si říci směli,
co v srdci vřelo mnoho let.
Až olše náruč rozpjala
a kořeny roztáhla,
až přes potok dosáhla
a oba břehy sepjala.