Ach, svojí štědroty blaze a hojně přáli by Čecháčkům sousedé něžní! Jen kdyby nebyli po pyšné vojně s prázdnou a s prohranou přijeli ze žní!
Toho, co milo jim samým, – vždy dosti Němci nám přávali v každičké době; není-liž vrcholkem spravedlnosti: přát jiným do slova téhož co sobě?
Nejdražší Němcům jest německá přednost; nuž – té nám do syta užíti dali!! Germánskou kulturou Čecháčků všednost neskoupě zvelebit usilovali.
Nejvyšší měli vždy vznešený zájem s nejkrasší sdílností, s upřímnou snahou, zem českou učinit německým rájem a ráj ten obdařit německou Prahou.
Nic není snazšího, než rázem jedním abys, ty panslávské hnízdo – ó, věz to! – geniem sousedů, ve světě předním, přes noc se změnilo v germánské město.
Barvy tvých praporů hodí se k tomu; červenou s černožlutou jenom sešít, – pak budou okrasou každému domu. Kéž bychom na to jen mohli se těšit!
Kde jaký orel je s hlavami dvěma, ubrat mu jednu, – a pro lvy buď dosti složit je k mumiím; beztoho nemá museum nadbytku starožitností.
Praha se přerodí, zvedne se v jasu na velkoměsto pak z někdejší Lhoty, zmoderní uličky z tradičních časů, vhodně, by všláply tam junkerské boty.
Nač staré pomníky uměny naší? Kultuře vyšší jsou pouhé to plevy. Ona je roztaví v kovovou kaši, v nové je přetvoří zářící zjevy.
Slavný náš Karel kde bděl, a tam dálej, světců kde řada dřív na mostě stála, Vltavu přepne nám „vítězná alej“, pět kroků generál od generála.
Walhalla stane se z „kapličky zlaté“, v níž Wacht am Rhein bude hřímati s bubny; němčina pražská, nechť „der, die, das“ mate, rozhlučí po městě hlahol svůj chlubný.
Wiltruda, Helmtruda, Thusnelda, Freia na korsu budou se s hrdostí volat, doma pak vídeňským „Eia popeia“ v kolébkách uspávat očka svých holat.
Jak byste oseli záhony mákem, rozkvetou po třídách barevné čapky nad čely smělými, nad nosy s hákem s obličeji, na nichž bojišť jsou mapky.
Tak Praha vyspěje na metropoli kulturně světovou prvého řádu. Škoda jen, škoda – ach! jak srdce bolí, snílci tak vzletní že procitli v pádu!
Kohout již kokrhá, svítá již k ránu, s kocovinou zle je po hodokvasu. Zmeškali! předběhla tvůrce těch plánů na pražském orloji rafije času.
Cookies on Poetry Cove