Archanděl Michal, v zraku teskné stíny, před Hospodinem stanul s cherubíny; nebylo znát, zda nesla jeho dlaň paprslek slunce, blesk či třpytnou zbraň.
Zachraň, ó, Bože, svět, než vykrvácí! V propastnou zkázu země Tvá se kácí; ráj to byl kdys Tvou láskou stvořený, šťastnému lidstvu za byt zvolený.
Zástupů smrtí pustnou lidné dálky, tisíců tisíc vraždí dravost války, národy seštvala si za kořist vzteklice nejdivější: Nenávist.
Potoky krve s rozvrácených luhů nesmyjí slzy andělů, Tvých sluhů; rozvalin prach a po požárech dým stoupají nad oblaka k nohám Tvým.
Země se svíjí, puká do útroby, hltavá křeč v ní rozšklebuje hroby; z mořského dna i s výše slunečné chrlí svůj oheň výhně sopečné.
Živlů Tvých bujné, nejlítější bouře nerovny jsou té lidských vášní vzpouře; buran i smršť ni strašný zemětřas nezuří víc než krutých srdcí kvas.
Divadlem hrůz jest zeměkoule půle, jeden tu vládne pud a jedna zvůle, jediný cíl a jedno dychtění mysli a skutky řídí: Zničení!
Zadrž, ó, Pane, krev, jež plyne řekou, utiš ty slzy, které proudem tekou! Ustrň se, Otče! Pokoř zloby děs, jásot a dík ať vzletí do nebes!
Vzývám Tě, Králi králů! Volám kleče: Dovol, ať svaté ostří mého meče udeří v boj a skončí zhoubný vír, vinníky srazí, nevinným dá mír!“ –
Hospodin hlavou pohnul odmítavě. „Nebude konce vražedlné vřavě násilím zbraně, než jen moudrostí; spravedlnost jen lidstvo vyprostí.
Ďábel jen pravdu v lidských duších mate, lže jim, že k vraždě mají právo svaté; z pekelných klamů spasit zemský luh nemůže žádný meč, jen Svatý Duch.
On ať svá křídla chranná k zemi schýlí!“ – Vidí již Michal, holoubek jak bílý slétá co třepetavý, něžný květ s nebeských září v temný, bouřný svět.
V kotouči dýmů jedových se míhá, zapadá v chaos, nad spoustu se zdvíhá; v hromový třesk a v plameny ran děl stíhá jej teskným zrakem archanděl.
Nebeští letci serafskými zpěvy konejší záští, to však o nich neví; jazyky andělů, sám Svatý Duch, hlásají smír, však vzdorný pych je hluch.
O meč svůj opřen, Michal němě čeká, spása-li přece kyne z předaleka, zběsilý zkrotne-li přec věků tok... Čeká a sčítá mnohý den a rok.
Cookies on Poetry Cove