Náš osud, vámi tam co sousedy
nás obdařiv, byl dárcem důmyslným:
lze nám teď vašimi být nohsledy
a dojít spásy krokem pohodlným.
Ach, škoda že to dlouho potrvá,
než proti vám se zmírní naše vzdory!
my hudlaři jsme v mnohém teprva,
v čem bychom mohli na vás míti vzory.
Takž posud nám jest pouhým určením
i právo lidské sobě vybojovat;
však u vás práva nazbyt, tak že ním
svět celý chcete sami podělovat.
A co to právo jest? – Jak pozadu
jsme v rozporu i prvních pojmů mravních!
my máme o něm jednu zásadu –
vy na sta knih a pojednání slavných.
A jazyk náš, ten z dávných ostatků
prv kuje minci moderní, leč ryzí;
však váš tak bohat, že i z odpadků
jmen u vás dosti pro vše, co vám cizí.
Ba, nemá boj náš vyšší osnovy:
my chcem co národ jen být zachováni!
vy jste co národ – právě hotovi,
vy v armádu jste vykrystalováni.
My z nejmladších jsme mezi národy,
jichž bujný rozmar pouta rozepíná;
vy odrostli jste plenkám svobody
co muži, jimž je svatou – disciplina!
A jaký dělník, také tovary:
my opozici kujem ve svém stanu,
vy ale vyrábíte – cézary
a dospíváte v národ prétoriánů.