Leťte mráčky křídlem bílým
rozepjatou oblohou,
neste s sebou, co vám sdílím
s tichou hořkou žalobou;
splyňte s mrakem černým v dáli,
abyste to vyplakaly,
neb mé oči doplakaly
a již plakat nemohou.
Zmizel, ach! nadějný mráček
s mého srdce oblohy;
klamný, zrádný ten obláček
splodil smutek přemnohý.
S mráčku, jehož srdce želí,
jed a hořkosť napršely,
dny radosti vypršely,
prchly, zašly bez duhy.