Skip to content
1847–1926

Medvěd.

Eliška Krásnohorská

Svit jara zlatí kouty šedých ulic i slepá okna, začazené krámky. Již vlašťovice, pod střechu se tulíc, své hnízdo lepí na kouzelné zámky,

jež ze starých jsou domů sčarovány; vždyť víla Radosť nyní v každém sídlí, vždyť vlétá v jejich otevřené brány zvěsť o blahu jak zázrak zlatokřídlý.

Hle, úsměv letí uličkou tou těsnou, a kdož ví, jaké tužby za ním vlétnou! V to dusno svěží vítr dýše vesnou, v to ticho náhlý šumot s bujnou flétnou;

hle, všecka okna – jako hradů střílny – jsou číhajících plna. Hlahol roste; pan mistr, zvědav, vyskočil si z dílny: co se to blíží? jací jsou to hosté?

Ó jaro, jaro, dobo tažných ptáků! co se to hemží ve tvé hravé záři? Hle, po uličce dětí jako máku, a v prostřed roje – hejsa! medvědáři!

Hrá na píšťalu, kráčí odměřeně ten snědý Rumun s ženou otrhanou, a chlapec opičku má na rameně; ó šťastná okna, pod kterými stanou!

Již postanuli u zahradní zídky, s níž střemcha kučery své vonné spouští, a přes niž hledí růžolící dítky jak tulipánky pod šeříku houští;

tam šplouchá voda v škebli staré kašny, déšť slunných jisker zlatem od ní stříká; teď žena tamburinu vzala z brašny, a Rumun za provaz rve tanečníka...

Rve vzhůru jej. Kol zvučí ptáčků trylky, všem jest tah volno, každý zrak se směje, všem veselosť hrá v taktu každé žilky, vždyť slunce májové až v duši hřeje!

Tu letí žert, tam šuškot dovádivý, tu skočí vtip, tam odveta jej lapí, a v smíchu, zpěvu, jasu medvěd sivý se nechtě zdvihá na své zadní tlapy.

I tančí, – s kruhem v nozdrách, s kyjem v týle, a na ten opičku mu posadili; on tančí dál, a mně se zdá té chvíle, ten medvěd jatý, těžký, zasmušilý,

když otrocky se v skočné šprýmy nutí, v té svojí mračné směšnosti až děsný, i s černým stínem pitvorných svých hnutí že náleží v ten slunný obraz vesny!

Ba zdá se mi, že bez něho zjev jara by necelý a vadný byl i lživý! Vždyť rozkoš věčná, stotisíc let stará, se vlastní, sladké, žhoucí síle diví,

a nevěřil bys ani v pravdu její, stín kdyby černý ve tvé duše tísni se nerozhoupal k medvědímu reji a nemručel si vzdorně k jarní písni.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Medvěd. · Eliška Krásnohorská · Poetry Cove