Ční obrovitá hora v šedinách,
kol střásla skály, drobty svého bytí,
a témě sluní v božských výšinách, –
toť lidská vůle nad zápasem žití.
Ó lidská vůle! mocná, vznešená
a smělá zkoušíš vnikat v radu nebe,
tak velkás, hvězdnou žáří svěcená,
a čin tvůj – jak jest malý vedle tebe!
Tvůj čin jsou trosky rozmetané kol,
tvé velikosti drobty, nemluvňata!
Z tvých útrob oderval je tvůrčí bol,
kam spadnou, nevíš – trneš a jsi spjata.