Z nás každý jak vyznavač lásky a věry
své otčině hymny pěl.
My hájili jsme si ji řečmi a pery,
vy hradbou svých mladých těl.
I zahřímal osud kol hrozbami zhouby
a rdousil nám v hrdle zpěv;
vás pudil však ohnivý vzdor v duše hloubí
ven do bouří, do bitev.
Mřel nepočet Čechů tam pro sobství vrahů,
nám pláč tu zbyl, stesk a hněv;
vy příklad jste dali: mřít za vlastní snahu,
jen za českou věc dát krev.
V boj spravedlnosti, v boj šlechetný kráčet,
ó, snem jest to spanilým!
Proč musí voj taký zem krvavě smáčet
a vítězit násilím?
Znak čirého práva, lev sněhově bílý –
přec dravec je, přec to lev,
jen krvavým polem k vítězství pílí –
buď žehnána zaň vaše krev!