Šly vlny dob jak píseň věku,
jak dlouhá, slibná pohádka.
Ó, tvůrčí dne! Dnes hymnou vděku
buď slavena tvá památka!
Co národ nosil v srdcí touze,
to složil tobě do vínku;
co rostlo tiše pak a dlouze,
dnes hlaholí ti vzpomínku.
Buď zdrávo, svorné lásky dílo,
jímž vládne lad a pohoda!
Jak zpěvné moře, česká sílo,
duj velepíseň národa.
Ať místo vzdechů porobenců
a zoufalého reptání
již v našich krajích s písní ptenců
jen jásot zní a žehnání.
Ať celá vlast jak harfa zvučí
vždy harmonickou lahodou,
ať v souzvuk bít nám srdce učí
a k vítězstvím růst svobodou!