Jen temno ne, v němž strašidla se plíží!
Jen strachy ne, jež dech i ruku tíží!
Když v mraku mizí hvězdy, rozpal blesky –
jen světlo, světlo vzněť si, lide český!
Jen plamen, jasný plamen rozněť v hrudi,
jen jeho zoře lepší dni ti vzbudí,
jen jeho vroucnosť ve tvé chmurné nebe
si sama sluncem vzejde, spasíc tebe!
Jen oheň vůle nikdy ať se nestmí!
Ó rozvívej ho budoucnosti zvěstmi
a nedej shasnout víře, jež jej živí,
že jsou již blízko dnové spravedliví!
Jen směle doufej, nadšený ty dave,
a nechť co krok ti hrozí boje dravé –
lví srdce někdy v smrť se vrhá darmo,
však nikdy bázeň jinam nežli v jarmo!
Žár šlechetný snad v mučednictví vede,
však nikdy ku vítězství chvění bledé,
a nikdy tíseň beznadějně skleslá
se vzletem orlím v triumf nepovznesla!
Ó nechmuř mysli, severe ty český,
a skláť se nedej hrozebnými stesky,
žes ztracen! Vzdoruj s jasným čelem reků!
Ne, jsme i budeme tu věky věků!