Jest v oblacích černo a plamenno,
a jak světa řád by byl zvrácen,
i nebe se v peklo zdá změněno,
hrom řádí tam rozburácen;
kéž božské jej zachytí rameno
a třeskne jím v zlobohů plemeno!
Ten soud by byl vzácen!
Vždyť nenávist – krvavá příšera –
zle na světě s křivdami zuří,
až svědomí lidská již veškera
se k bouřlivé odvetě chmuří;
hněv hrozí jak bleskotná sekera,
že udeří do hlavy ještěra,
a řve silou tuří.
Až hrom jeho, neznaje příměří,
co mstitel se rozplane vzteklý
a rozmach si obrovský rozměří,
byť nad tisícerými pekly,
i praští – ne do hlavy ještěří,
však do vody, – vlny se začeří –
a ryby jen lekly.