Národa být jádrem! K tomu cíli jako k slunci nad návaly mraků pokynuli, s věštím ohněm v zraku, dob svých vůdci v plodné tvůrčí chvíli.
Národa být jádrem, z něhož klíčí vše, čím národ vzroste, co mu kmen k výši vzepne, ztuží na křemen; snětů, větvic korunu co vztýčí,
kořen v hloubce s půdou v jedno skuje, aby ani podvratnými rýči ani vichrem, nechť se z pekla vzduje, ani lžibohy ni vzteklicemi
odervat se nedal rodné zemi! Vidina tak lepá plápolem kdys dvě bohatýrské duše vzňala – Fügnerovu, Tyršovu!
Vroucně česká myšlenka v nich tkala svého ztělesnění osnovu, a jak duchy jich svým zjevením, jak jich srdce spolným nadšením,
tak jich ruce svorně k dílu spiala vytýčeným velkým úkolem: národu dát jádro, jež v něj sílu vprýští! Ideál ten, mythus o šťastnějším příští
v skutek oživili Sokolem. Myšlenka si našla mistry svoje, skutek – junáckých pak učňů roje. Sokol, kdysi mužný sen dvou hlav,
dnes – děj reků české Iliady; kdysi hlouček – nesčetný dnes dav vzrostlý v legie a v myriady! Jak by celý národ stál tu ve svém květu,
vlní se to moře sokolského sletu, národ ve svém jádře, v nadějném svém zjevu. Vizte juna, muže, vizte ženu, děvu! Tisíce těch rukou, jež se pozvedají,
na Sokolskou čest a víru přísahají: jádro národa že ušlechtile čisté rozpučet se musí v zdar a vzrůst! Jen vizte, jak se nejen svaly k švarné práci tuží,
však i vůle sílí, která srdce vzmuží, a jak svorná kázeň v bratrství se světí – ne v to tragické, jež trpně po staletí kázalo svým věrným před katy se klonit,
však jež učí mrskat lotry, pryč je honit, neřesti a křivdě, násilnostem čelit, všecka chrabrá srdce v jednu hradbu stmelit, tou se od cizáctva, od padoušstva dělit,
drahý národ však svou láskou svorně zcelit. Mužstvím bezeskvrným, zdravě něžným ženstvím, ryzí poctivosti svatým náboženstvím, dobrem, jež i národ malý velkým činí,
vším, v čem výsost lidská, povznesme se nyní! V srdci, v duchu, v činech osvíceně mravný – tak nám vzroste národ svobodný a slavný! Každý čist jak démant ať je ve svém ňadru,
pak – pěl Neruda – pak národ bude z kvádrů! Na zdar národu, v něm Sokolstvu, v něm jádru!
Cookies on Poetry Cove