Váš zákon smíru, hvězdy družebné,
čte lidský zrak, pln posvěcené vláhy,
vy přímluvčí, jež padše v tvůrce váhy,
jste stáhly nebe k zemi toužebné!
Krok vzdorný však té moci hrozebné,
jež kříží smír i zákon naší dráhy, –
snad z cizin těch, kde nestvořenstva prahy,
k nám slétá v tajemnosti velebné...
On smíru, zákonu i vám se rouhá!
On jako chaotická zvůle pouhá
tmu věčnou za vaším pne obrazem.
Z vás nelze osud číst! Cíl váš kdo zvídá,
jest vyslyšen; však osud odpovídá
nám na otaz jen hlubším otazem.