Vše, vše to z vás jak jindy zasvítá,
ó zářivé vy hvězdy nad mou hlavou,
co svatého kdy prostotou mě smavou
z vás vítalo i na vždy uvítá.
Jak dnové dětství, jimiž nezmítá
nižádná bouř, tak ladně v dálku tmavou
se ztrácíte, a srdce s pýchou hravou
vás propouští, vás ani nesčítá.
Jak dětství dnů, vás nazpět nevolá,
a vaše zář-li skane v úsvit náhlý,
pak snadně stesku po vás odolá.
A kudy jste tím mladým srdcem táhly,
tam stopa třpytná na vždy plápolá,
zdroj z dětství dnů tam hraje nevypráhlý.