Tvářit se chytrákem, světlem, jak se říká, byť uvnitř pouhá tma, to je politika. Být mezi slepými jednooký králem, být mezi ovcemi slouha generálem,
pytel brát přes hlavu v bouři ku obraně, a když je parný den, usnout odhodlaně; všude být šosákem jako za svou pecí, smýšlení vzdělávat jako špačka v kleci,
nikdy se nestydět za svých zásad láci, mluvit seč plíce jsou, vyhýbat se práci, večer pak horoucně v hospodě hrát cvika s dýmkou a při žbánku: to je politika.
Kdo nemá s hůry nic, – nenech politiky! Na prodej rozumu jsou již apatyky; pilulek moudrosti kdo se napolyká krásně dle receptu, uzrá v politika.
Kaprům vždy povídat, jak je hloupá štika, a jak je bezzubá, to je politika, a kdo jen slovíčkem proti tomu tiká, na toho spustí se notná filipika, –
není však Filipa na ni zapotřebí; svatý je ten či ten, jenom když je v nebi! Co na tom, klanět se Pavlu nebo Petru? Vždycky jen důsledně: vždycky podle větru;
vždycky až na botky temenem se shýbat, vždycky pak za výprask metlu vděčně líbat! Nic již tak nebolí, když se tomu zvyká; cvičit se v trpění, to je politika;
vzdělaně zapřít se řečmi několika, laje-li české kdo, kousnout do jazyka; učit i všechen lid, že je nejlíp vždycky, by trpěl pokojně, to jest politicky,
by trpěl důstojně, – že jen dítě vzlyká, křik že však nelibě v uši pánů vniká. Proto, kdo zdařilým jesti diplomatem, má nechat raracha pěkně v klidu svatém;
ten když jej rohama nabírá či trká, třeba v nás postrachem sebe více hrká, jen se naň usmívat, ani nezamrkat, bratra však přídavkem na rohy mu strkat!
Bratr ať za hřích můj i hřích cizí pyká; taková nauka – to je politika. Bratr ať nezpyšní, ten ať nevyniká, ať jeho světýlko hezky nízko mžiká;
za to se vyšoustá kde jen jaká klika, za to se žebroní, kde se neodmyká, – neb mezi vlastními závisť převeliká, k cizím však služebnosť: to je politika.
Cookies on Poetry Cove