Holubička šedá,
holoubka si hledá
volajíc, volajíc;
umdlela jí křídla,
však ho nezahlídla
nikdy víc, nikdy víc.
Od moře a k moři
zakroužila v hoři
nastokrát, nastokrát.
„Ozvi se jen jednou,
máš-li sirou, bědnou
ještě rád, ještě rád ?“
Marně opuštěná
holubička stená
v dol i výš, v dol i výš.
„Což ty pro mou lásku
nemáš ani hlásku
z duše již, z duše již?“
On pak slyší lkání,
on by slitování
z duše měl, z duše měl;
ale zkrvácený,
k zemi spotácený
oněměl, oněměl.