Nechť mluvíte, že v tísni skutečnosti
pod váhou hmoty, všednosti a vad
vysoké tužby klesnou zemdleností
a květné vidy musí zanikat;
přec nevěřím, že může v duši zdravé
zdroj ideálu někdy vypráhnout,
a nechť se vůkol kupí pravdy tmavé –
chci pravdu jasnou na ně pozdvihnout.
Neb vím, že může v bludu cnosť se krýti,
a ve tmách tisíc světel beze jmen,
že duše starcova můž’ mladou býti
a rek i v poutech zůstat svoboden.
Ó věřím, že ta vroucnosť Bohem daná
v tom, kdo jí věren, věrně plápolá,
já vím, že mysl krásou požehnaná
i v životě i v smrti odolá.
Já věřím v ducha neporušitelnosť,
kdy sebe zná a vládne člověkem,
v něm dýše Bůh, v něm trůní nesmrtelnosť,
a může pohrdat on životem.
Kdož zápasit máš s losem smrtelníka,
ó staň se druhým stvořitelem svým!
vznes duši svou! nech osud – protivníka –
se plazit pod svým letem ohnivým.