Po prvé dnes tomu rok, Čechů co přívaly hymnu ti zpívaly nejsladších slok, vítaný zázraku, zpravděné snění,
žehnaná pohádko, – osvobození! Dnes tomu rok, do věků radostných jásavý skok! Přetekla míra, – v ten mih
trůny se kácely, dějiny splácely despotů pych. Po čem duch národů volal tak dlouho, dalas nám, svobodo, splněná touho:
tyrana střást, dynastům výhost – a sami si vlást! Rok tomu. Nebylo však štěstí to zadarmo, lehčí být o jarmo,
o cizí tlak: za srdcí nejdražších krvavá vřídla plec místo jha cítí jako by křídla; za věky muk
dědí svou svobodu mučenců vnuk. Vroucně, my uvolnění, uctěme v paměti těžké ty oběti vykoupení!
Nestačí slavomam opojně vratký ani cit bezpečí lichotně sladký; bez pravých snah svobody žeň by se rozpadla v prach.
V našich teď rukou to jest: svobodu zachovat nebo ji pochovat! V čem naše čest? Budem se svéhlavě rváti a štváti,
kdo s koho, až druha druh k zemi sklátí, až ušlapán bude náš stát, a náš vrah – zase pán? Hleďme si do svědomí:
v podobě mlhovin zdali nás mnoho vin neohromí? Ej! rok ten prvý byl tápavým krokem, nadějně s druhým se vítejme rokem!
Zbystřený hled k cíli ať vede nás očistně vpřed! Vpřed, nechť tam propast či sráz! Nezbluďme, rodáci: triumf jest ve práci,
velmoc jest v nás, výše-li vznesem se nad všedním chtíčem, vlasti své sloužíce duchem i rýčem! Vyšší jen cíl
vdechl sám Bůh Čechům v tělesný jíl. K myšlenkám krásným se nést českým jest učením, národa určením. Dejme se vést
otčinou svobodnou k svobodě svojí, v jejím vždy díle a v jejím vždy boji, s ní krok co krok, v nadšení svorném – jak dnes tomu rok!
Cookies on Poetry Cove