Sdružme my se mocně
s otčinou a s bratry,
jak se pevnou paží
k Tatrám víží Tatry.
Stulme se kol matky
jako náruč velká,
ať v nás pozná lásku,
ať tak sirá nelká.
Setrvejme při ní
v síle nezmožené,
jak se nedá Tatra
vyrvat od kořene.
Nastavme svá čela
proti hrozbám blesků,
jako Tatry chranné
čnící ku nebesku.
A jak poklad zdrojů
k zemi vypouštějí,
jenom proudy lásky
liňme v nivu její.
Vznesme slunné štíty
naděje a věry,
ukažme těm Tatrám,
že jsme jejich dcery!