Hle, tam drtí skalin stěnu
vody olověná tíž,
vlna syčí, metá pěnu,
klesá, klesá níž.
Divě klané skalin štíty,
aj, to srdce člověka; –
po něm bouřné žití city
vlna času rozvleká.
Hučí potok po skalinách,
zima přec jej uková –
žaly v prsou ve hlubinách
smrt jen chladná pochová!