Třeba strom jak mrtvola je,
z jara přece pučí...
duše sirá, oklamaná,
ta se nerozzvučí!
První pyl když s mladé duše
vzaly zrády mrazy,
pak ji lásky vlažný vánek
nikdy neomlazí.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
Opadalé květy. (II.) · Václav Kropáček · Poetry Cove