Ticho, ticho! hvězdy páru
na zem dýší stříbrnou –
ticho, ticho! ve snu stromy
k nebi mrtvé větve pnou.
Ticho, ticho! pablesk luny
k spánku vlny kolébá,
ve travině porosené
křidélka pták svěsil mdlá.
Nebem mráček tiše plyne,
anděla to bílý šat –
šepce anděl – plyne – plyne
dále, dále na západ.
Nade vískou zašeptal všem
duším čerstvý libý sen –
slza děcku již vysychá,
v prsou starce hyne sten.
Ticho – ticho! svatý mír se
rozlil v širé krajině –
dřímá země – nemluvňátko
nebes modrém ve klíně.