Proč v tichounké to jezero
hledívám mnohý čas,
hled nořívám svůj hluboko
tam ve stříbrný jas?
Ba věčně bych se zadíval!
tam zírám duši tvou,
tvá duse božská – zastřena
tam nebes modrou mhou.
A v duši tvojí posvátné
tak nebe lásky je,
jak ve tichounkém jezeru
se nebe boží pne.