O pojďte jen blíže, vy velcí páni,
poslyšte nářku, patřete běd –
pro vašich choutek citlivých ždání –
pokutou stižen, celý je svět.
Kdo nahradí dítkám ty jejich otce,
kdo ženám muže – matce syna –
kdo sestrám bratry – milkám jich srdce –
ó jak je hrozná – ta vaše vina!
Kdo nyní ošetří šedivou máti,
kdo jen dětem poskytne chleba?
Poslyšte, jak budou teď na vás láti
matka, otec, sestra i žena!
Jakou to bídu a jak hrozné strasti
vyvolala ta choutka pánů –
a to že je pro dobro celé vlasti –
když lidu zasadí tak hroznou ránu?
Styďte se a pohleďte lidskosti v tváře –
marná na omluvu veškerá slova –
bijte se v prsa – a sepněte páže,
dokud vás nezdrtí národů zloba!
A pryč mne vede s lítostí víla,
stírajíc slzu – skrývajíc tvař:
„Pojď pryč z těch míst, jež vražd svědkem byla –
kde vládnul vrah jen – a bídný žhář!“