Jen ještě jeden, jeden pohled,
jen jediný a musím jít,
a nesmím bílé čílko tvoje,
to drahé čílko políbit.
Rád vtisk’ bych v ně své políbení –
to prvé a snad poslední,
by střehlo čistou duši tvoji,
ať nikdy, nikdy nezvšední.
Rád přivinul bych k svým tě prsoum
snad naposled, ach naposled!
V tom bychom aspoň v okamžení
si jednou směli rozumět!