Ó neplač, dívko! Slza jedovatá
je škůdcem Tvojích vnad;
mladosti úsměv sluší,
on pohne srdcem, duší.
Leč máš-li bolesť snad –
trp! Osud zmůže trpělivosť svatá.
Ty slzíš přece? – Dovol, drahé robě,
bych strážcem byl Tvých vnad,
bych slzu v oku tkvící,
jež krásných hyzdí lící
jak růži bledý had,
s těch očí rychle, rychle slíbal Tobě!