To jistě hříchem není,
že přírodě jsem nevzplál písní jásavou,
bych ve svém prostém snění
víc nebyl nadšen lidstva oslavou.
Já povždy budu žíti
v takovém s přírodou a lidstvem poměru,
že v oné obdiv uzřím,
však v lidstvu štěstí, naděj, důvěru.
A jest-li sklamán budu,
té viny tíž přírody klesne na váhu:
proč ona tedy lidstvu
takovou uštědřila povahu?