Skulinou v nebi všichni andělové
v ráj k Adamu a Evě skrytě hleděli.
Muž první ženy objal páže liliové
a na rty polibek vtisk’ nesmělý.
Na nebi jásot, víření a sláva.
„Hle, první ve světě se zrodil polibek!“
andělů volá k Hospodinu vřava,
až zazvučela celou klenbou ráje,
až motýl zaslech’ ji, jenž růže svůdný vděk
ovíval křidélky. Klidně se usmívaje,
Hospodin pravil: „Než se člověk zrodil,
dřív nežli on svůj v rozkoši měl podíl,
hle! motýl onen v květu nepatrný, štíhlý
juž všecky zlíbal růže, jež se zraku mihly!“