Až k nebi hrdě vypíná se člověk
a netuší, že hrozně hoden smíchu,
když volá, boha nikdy nespatřiv:
„Jsem bohu podoben!“ v svém pychu.
Zda konečně kdy lidstva toho davy,
jež pro paprsek liché, klamné slávy
nůž pozvedá a smrtonosné zbraně,
jež neleká se zkrvácené skráně
a jako hyena se pase na oběti –
zda započnou kdy přemýšleti,
že každý z nich by sloužil lidstvu ku vděku,
jednáním podoben jsa – aspoň člověku?!