Již umři, myšlénko, a neděs více!
Proč svíráš v žhavá pouta duši?
Což z práce tvé tě, krutá pijavice,
ni prosba, žal můj nevyruší?
Tak velmi často volal jsem, a znovu
zas řádí myšlénka ta psotní:
co naživil by se mne slavný ouřad,
kdyby mne vsadil v žalář doživotní!