Jsem živá minulosť, jež v přítomnosti žije;
mé žití světa žádná bouře neohromí!
Přes tisíc žiju let – až dneska napadlo mi,
že bouří v nitru mém cos jako poesie.
Od myšlénky té jsem již nerozdělným.
V mé hlavě bují plány všeho bez rozměru –
jen někdy směji se: fenomén byl bych věru,
tak kdybych stal se náhle – dvakrát nesmrtelným!