Nepoví, kdo ještě nepoznal
srdce řeč v bolestném tluku –
na dobrou noc když mi, tatíčku,
podáváš mozolnou ruku.
Brázdy v ní stále zřím před sebou,
divně sen kreslí mi na ni:
zdá se být silnicí, po které
v kočárech vyjeli páni.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
NEPOVÍ, KDO JEŠTĚ NEPOZNAL. · Antonín Koukl · Poetry Cove