Národ Horymírů.

Jsme národ Horymírů! Jak před soudem stál on, my hrdým čelem vstříc stojíme hle! sudbě osudu, strach nechvěje se v oku našem smělém,

ni prosbou nezní ret z nízkého popudu, jak on v budoucnosť lepší máme pevnou víru – jsme národ Horymírů! Jsme národ Horymírů!

Jak on byl odsouzen a citem lidu juž oplakán před smrtí svojí, my odsouzeni byli v dvoustoletou bídu, jež živořením jsouc, nám smrtí byla dvojí,

leč ani v té jsme v život nepohřbili víru – jsme národ Horymírů! Jsme národ Horymírů! Hoj, Šemíku! vzleť přes hradby! Juž letí,

a uděšeným soudcům výsměch bodá sluch. Hoj, český humore, Šemíku! bídy sněti odkopni, na tvém křídle volni jsme jak bůh a smějeme se dolů hejnu netopýrů –

jsme národ Horymírů!! –